Jsem drahý nebo levný?

15. 3. 2018

Jak to tedy je? Část lidí mi říká, že jsem moc levný a že mě to neuživí. Zvláště ti, kteří pracují podobně. Někteří mají naopak pocit, že moje sazba je moc vysoká. Prvním říkám, že to zkouším, protože chci být dostupný a protože je mým primárním cílem nevládkám pomáhat, nikoliv na nich vydělávat. A navíc, zdražit můžu vždycky, že :). Druhým se snažím vysvětlit, že prostý přepočet na hodinu a srovnání s nákladem na zaměstnance kulhá na obě nohy. Když jsem nemocný, tak nevydělám ani korunu a naopak projídám rezervu (když ji mám…), nemám žádnou placenou dovolenou a naopak si na ni musím vydělat (jak na samotnou dovolenou, tak na dobu, kdy na ni jsem a nemám vůbec žádné příjmy), o prázdninách nebo vánocích moc práce také nebývá a musím mít na toto období další rezervu. A taky musím zaplatit daně, platit si sociální a zdravotní. Musím z vlastního pořizovat a obhospodařovat techniku (notebook, tiskárnu, telefon), platit ZOOM na videohovory, platit aplikaci MURAL, kterou často využívám, kupovat si toner, platit za internet a různé další on-line služby, které pro svou práci využívám, účty za telefon,  nájem za kancl, respektive kafe a víno v kavárnách :), starat se o auto, bez kterého bych na některá místa nemohl (i když primárně využívám vlaky). Nechci přešlapovat na místě, tak chodím na školení nebo si kupuji zajímavé knížky. Takže cena, kterou platíte, rozhodně není rozhodně můj čistý výdělek, k němu přibližně dojdete, když si hrubou částku vydělíte třemi. Navíc veškerý můj pracovní čas není výdělečný, spoustu hodin zabírá administrativa, vyřizování emailů, domlouvání termínů a ty je třeba rozpustit v těch hodinách, které jsou placené.

U konzultantů na volné noze je potřeba si uvědomit ještě jednu věc. Museli své znalosti a zkušenosti někde nabrat a teď vám je v koncentrované podobě nabízejí jako na zlatém podnose. Například já jsem před mým konzultantským obdobím dlouho a tvrdě pracoval, učil se, prošlapával mnoho cest, jak v nevládním prostředí, tak i v tom komerčním. A učím se stále. A vám nabízím beze zbytku vše, vše co znám a co jsem si často sám vyzkoušel. Může vám to ve finále uspořit mnoho času i peněz.

Co se samotných cen týče. Je třeba si uvědomit, že platíte přímou práci, nikoliv věci okolo. A například (nejen) u strategických plánování nebo přednášek platí, že dobře odvedená práce a především výsledek záleží na opravdu důkladné přípravě, která zabere dost času. A komu se bude i přes to všechno stále zdát, že je to moc, tak ať si sám zkusí na volnou nohu jít a za rok si to řekneme :).

Suma sumárum, myslím, že jsem vlastně stále docela dost levnej. A navíc fakt dobrej. A skromnej :).


Wanted!

14. 3. 2016

Dlouze jsem o tom přemýšlel, dlouho to odkládal. Ale už nebudu. Práce mám tolik, že ji pro její množství a rozmanitost přestávám stíhat, respektive je to občas na hraně. A trpí tím práce, já i moje okolí. A to chci změnit. Chci si uvolnit ruce a část práce svěřit někomu druhému.

Potřebuji k sobě někoho, kdo mi bude pomáhat s nejrůznějšími věcmi. S větší části pracovními, ale občas i privátními. Práce to bude věru rozmanitá, v podstatě jí půjde dělat v suchu a teple domova nebo kavárny, za meditativního zvuku broukajícího počítače. Někdo tomu říká osobní asistent nebo asistentka. Já toto označení nemám moc rád, proto tomu neříkám nijak. Potřebuji někoho maximálně spolehlivého, důvěryhodného, dlícího většinu času blízko internetového spojení a schopného nápaditě reagovat a řešit nejrůznější věci praktického charakteru. A taky by měl/la mít organizační střevo, případně jiný orgán.

Na druhou stranu je mi ukradený věk, pohlaví, sexuální orientace, náboženské vyznání, národnost, zdravotní stav, počet dětí a jiné zcela podružné věci.

Jo a není to na celý úvazek. Odhaduji 15-30 hodin měsíčně. Takže půjde o takový lehký přivýdělek.

O jaké činnosti tak asi většinou půjde?

  • Vyřizování části objednávek práce
  • Práce s kalendářem
  • Vyhledávání a bukování jízdenek/letenek, auta v autonapul.org, ubytování v nejrůznějších městech a zemích, příprava itinerářů cest
  • Přepisování textů
  • Rešerše na internetu – od možnosti doučování ruštiny a angličtiny až po nejlepší poměr ceny ve fitness centrech – občas mě bolí záda 🙂
  • Dobrá angličtina by se občas také hodila, ale dá se bez ní obejít
  • A spousta dalšího

Co by měl dotyčný/dotyčná mít a umět?

  • Velmi dobrou orientaci na internetu a schopnost si dohledat vše potřebné
  • Neříkat „to nejde“ a „nic nemůžu najít“, ale „je možné to udělat tak nebo tak“ a „jsou takové a takové možnosti“
  • Být často na internetu a mít schopnost na něm zařídit většinu věcí i přes mobil
  • Pokud možno pracovat spíše rychleji než pomalu
  • Organizační schopnosti a maximální spolehlivost (přeci jen se podělím o nějaká ty přístupová hesla a vůbec nechám nakouknout hodně pod pokličku své práce)
  • Schopnost se učit novému, přijímat výzvy, nápaditě reagovat a rychle se zorientovat v neprobádaných vodách

Co mohu nabídnout?

  • Stovku čistého na hodinu a o víkendu o něco více
  • Férové a otevřené jednání
  • Možnost se naučit novému, bez problému se dělím o své know-how
  • Možnost výjezdů na realizaci části zakázek

Zaujalo tě to? Do 31.3. napiš na petr.machalek@gmail.com, stačí jen zprávu o tom, že máš zájem, není potřeba žádné CV ani nic jiného. A vyčkej dalších instrukcí a zadání praktické zkoušky :). S těmi, kteří v praktické zkoušce obstojí, zajdu na kafe/pivo a potom se rozhodnu. Těším se!


Jakým podkladem se vyzbrojit pro jednání s potenciálním dárcem?

7. 5. 2014

V první díle fundraisingového minima jsem slíbil se příště věnovat individuálnímu neanonymnímu fundraisingu. Ale jednak je to už dávno (ach sladké předsevzetí o pravidelných příspěvcích na blog) a druhak se mi při různých příležitostech množí dotazy, jako podklady brát na schůzky s potenciálními firemními dárci.

Tož si představte, že jdete na schůzku s majitelem středně velké firmy. Někteří z vás to už nejspíše mnohokrát zažili. Co s sebou? Jaké podklady si připravit? Zde, jako i mnohde jinde, platí: méně je více.

Podle mých zkušeností je častou chybou mít za podklad rozsáhlou prezentaci nebo podrobné výroční zprávy. Obé není na škodu na schůzku přibalit, když bude čas a nálada zabíhat do podrobností.

Primární by měl ale být jednoduchý přehled na jednu A4:

  • na co konkrétně peníze potřebujete
  • kolik už máte
  • jak máte v plánu sehnat zbytek
  • kolik může přispět ten, se kterým se setkáte
  • jak se určitá finanční částka může konkrétně promítnout do vaší práce

Teď budu zjednodušovat a vyjdu z jednoho nehezkého „předsudku“. Podnikatel nebo manažer v byznysu (u žen to platí též) je zvyklý na čísla a tabulky, v tom se rychle zorientuje a tomu rozumí. Proto před ním předlouze nemluvte o vaší práci, nedej bože vaším odborným slangem. Prostě mu jednoduše představte co nejkonkrétnější projekt nebo službu a jeho hrubý rozpočet. Na začátku klidně můžete napsat krátký odstavec, který váš „projekt“ představí. Doplňte to informacemi o tom, kolik peněz už máte a jak plánujete sehnat zbytek. A když uvedete příklady: za kolik se dá co pořídit nebo udělat, je váš :).

Na schůzku běžte ideálně ve dvou (ještě lépe a vyjde-li to: muž a žena), jeden z vás může být fundraiser nebo fundraiserka a druhý by měl být buď šéf organizace nebo vedoucí služby/koordinátor projektu. První bude umět mámit peníze, druhý dodá autenticitu nebo zodpoví všetečné dotazy.

Šablonu takového podkladu si můžete rozkliknout a stáhnout níže. Je ozkoušen v mnoha organizacích. A i když sám moc neholduji předsudkům, fakt to funguje :).

Podklad na schůzku


Fundraisingové minimum I. – výhody a nevýhody jednotlivých metod

25. 9. 2013

Po četných žádostech jsem se rozhoupal pojmout pár dílů blogu jako malý fundraisingový kurz. Bez osobního kontaktu, podrobnějšího vysvětlování a praktických příkladů je nutné ho brát jako pouhé nahlédnutí, ale pro zcela základní orientaci to snad bude stačit.  Začneme od píky. S tím, že předpokládám, že víte, co fundraising je :). A to představením základních druhů a metod. Včetně výčtu zcela subjektivně a nesofistikovaně vybraných výhod a nevýhod, které najdete v neuměle přiložené tabulce.

Grantový fundraising

Nejčastěji to vypadá tak, že si najdete (nebo ona si najde vás) grantovou uzávěrku, kterou vypíše nadace, ministerstvo, obec, kraj nebo kdokoliv jiný. Podle instrukcí vyplníte grantový formulář, ve kterém popíšete jaký problém hodláte řešit, jaký je cíl vašeho projektu, popíšete aktivity, výstupy a přiložíte rozpočet a další případné požadované přílohy. No a potom peníze dostanete, nebo taky ne. Následně projekt realizujete, ale to už je jiný příběh. Při hledání uzávěrek můžete použít některý z elektronických grantových kalendářů, jeden z dobrých má Econnect.

Individuální neanonymní fundraising

Jednoduše jde o to, že budujete rezervoár jednorázových nebo ideálně pravidelných dárců. Jste s nimi v kontaktu, máte ně maily a adresy a prostě víte, o koho jde. Můžete je o své práci informovat, můžete je zvát na akce a podporují vás (ideálně) dlouhodobě. Jsou to všechny ty kluby dárců, patronů, přátel, které se pokouší vytvořit většina velkých a konečně už i menších českých nevládek. Na západě je běžné, že toto je hlavní zdroj příjmů většiny organizací. U nás to bohužel neplatí, ale jsou první vlaštovky. Úspěšné jsou v tom například Greenpeace, Hnutí DUHA, Člověk v tísni i mnohé menší organizace. V dalších blozích se dostanu k tomu, jak to udělat, abyste tento druh fundraisingu mohli rozjet a postupně budovat.

Individuální anonymní fundraising

Sem řadíme hlavně sbírky, ať už pouliční, různé kasičky, DMSky, sbírky přes televizi  nebo rozhlas. Tyto metody doporučuji hlavně, když potřebujete shromáždit peníze rychle a když je vybíráte na něco urgentního a naléhavého. Postižení zemětřesením na Haiti nebo povodněmi v Česku by asi neocenili, kdybyste 2 roky pracovali na budování klubu přátel, potřebují vaše peníze i pomoc hned. Ale s úspěchem se to dá dělat i když máte nějakou známou a zavedenou sbírku – Tříkrálová sbírka, Pomozte dětem a jiné jsou typickým příkladem. Tady tato metoda smysl má.

Firemní fundraising

Tuto metodu asi není třeba podrobně představovat. Snaha o získávání firemních darů je docela běžná, i když ne všichni to dělají dobře. Ale o tom také v některém z dalších blogů. Drobná metodologická poznámka – někdy je tento druh fundraisingu na hraně s grantovým. A to v případě, že například firmy mají své formuláře pro žádosti o granty nebo dary.

—-

V případě, že byste chtěli o tématu vědět více, jsem schopen udělat seminář/workshop na míru nebo individuální konzultaci a vše projít podrobněji. Zde na to prostor není. Stejně tak důležité je dobře vybrat, která metoda je pro vás vhodná, stanovit si pro ni cíle a realizační postup. K tomu slouží fundraisingová plánování. A nebo si stáhněte knihu (na úvodní stránce vpravo dole), kterou jsem o fundraisingu napsal s kolegyní a kamarádkou Jitkou Nesrstovou. Ale workshop je workshop :).

Příště si rozebereme individuální neanonymní fundaising, včetně stručného návodu jak na něj. Tento blog už je beztak dlouhý tak, že si všichni copywriteři musí klepat na čelo :). Howgh.

druhy FR


Inventura po pár měsících a jak dál s blogem

7. 8. 2013

Od března nemám nikde pracovní smlouvu a je čas si to zrekapitulovat. V dřívějším blogu jsem vysvětloval, proč jsem se vrhnul do relativní nejistoty „volné nohy“. Nutno podotknout, že intenzivně spolupracuji s NESEHNUTÍm, tak bez průběžného výdělku nejsem. Navíc mne mile překvapil zájem dalších nevládek o mé služby. Takže se nenudím, naopak. Od března jsem pracoval už pro cirka dvacítku organizací nebo dělal řadu seminářů a workshopů. Další spolupráci mám už nyní rozplánovanou téměř do konce roku. Tím nenápadně naznačuji, že už moc možností a kapacity pro další zájemce ubývá :). Nu, suma sumárum: jde to.

Ale. Čekal jsem, že budu mít o více času na svou rodinu a sebe samého. To se zatím příliš nedaří. Upřímně řečeno, plánování práce je ve volném režimu docela umění, které jsem zatím bohužel úplně neovládl. Důkazem budiž i docela velký časový odstup od posledního blogu. Tím se dostávám k pointě a otevírám malou anketu. Přejete si, abych ve svém blogu psal krátké zprávy o různých fundrasingových (a jiných) vychytávkách? Nedostižnou inspirací budiž skvělý web Otto Bohuše o copywritingu. Potřebuji na sebe vytvořit mírný tlak a taky nechci psát plkací blog o ničem, těch je už dost. Navíc nejsem grafoman, a když to na mne přijde, můžu přece sem tam vypustit něco na facebook, že. Nemám zde diskusní fórum, takže jestli by se vám takové občasné rady/inspirace hodily, tak mi prosím napište. Pokud se pár zájemců ozve, můžeme to zkusit. Když ne, možná dojde na slova mého kamaráda a skvělého webaře (a znalce sociálních médií) Honzy Pospíšila. Když mi web stavěl, prorokoval blogu existenci pouze dočasnou :).

A krásný zbytek léta přeju :).


Abraka-dabra, time-management

27. 3. 2013

Občas nestíhám. A dost bych se divil, že vy ano. Kdo stíhá, ten je divný, vzbuzuje podezření u svého okolí a tak trochu vypadá, že nemá nic moc důležitého na práci.

Řada organizací se na mě obrací s žádostí o time-managementový seminář. Proč ne. Takových seminářů můžu udělat několik do týdne, ale nechci, protože si myslím, že jim to nic nepřinese. Přečíst si teoretické poučky z asi tisíce knih na trhu není problém. Většina se všude opakuje, tak co by je nešlo zmínit a okomentovat na semináři. Nechci tvrdit, že neexistují dobré knihy a některá doporučení jsou fakt docela funkční. Ale všimněte si, že většina autorů dobrých knih o manažování času našla něco specifického, něco, co jim vyhovuje a podle čeho plus minus si svůj čas umí docela dobře zorganizovat. No právě. Je třeba, aby si každý našel svůj systém. Každý je jiný, každý má jiný biorytmus, jiné pracovní návyky, každému vyhovuje jiný systém. Proto si kacířsky myslím, že hromadné semináře jsou ztrátou času, který nám bude chybět jinde a naše nestíhání bude zase o něco větší.

Takže, prosím pěkně. Z většiny knih se dá vzít asi toto: mějte nějaký střednědobý plán, dejme tomu na 1-2 měsíce (nebo i delší) a který mj. vychází z plánu vašich organizací/programů/oddělení apod.  Ten si seřaďte podle priorit. A já dodávám: rozdělte si ho na polovinu. Tu druhou polovinu škrtněte. Potom si to rozhoďte do týdnů. Každé ráno se na plán mrkněte a sepište si, co chcete/musíte udělat ten konkrétní den.  Je jedno, jestli v excelu, na papír, do diáře, nebo nějakého extra sofistikovaného softwaru (což je většinou nejméně funkční). Odhadněte, kolik na to potřebujete času. Potom vyškrtejte polovinu méně důležitých věcí. No a ve finále máte tak 50-ti procentní šanci, že to stihnete. Kdo si plány neproškrtá, nebude stíhat a ještě bude frustrovaný. A poslední poznámka: to důležité nebývá většinou to naléhavé. Většina z nás udělá za den to naléhavé, ale ne to podstatné. Pozor na to. Sečteno a podtrženo, dělejte toho o polovinu méně. Ale já vím, když všechno je důležité a nic se nedá škrtnout nebo odsunout, že?

Ale vážně. Když by to někdo myslel s time-managementem opravdově, napište, zajdeme na kafe a něco vymyslíme. Pár funkčních systémů znám, ale vždy je třeba je poladit na míru. Ale hromadné semináře fakt ne.


Proč jsem se rozhodl pro „volnou nohu“

15. 3. 2013

Profesionálních konzultantů nebo facilitátorů v českém neziskovém sektoru mnoho není. Zatím. O důvodech nechci spekulovat, ale určitě v tom hraje určitou úlohu fakt, že většina lidí, kteří se do neziskového sektoru vrhli, pracuje pro konkrétní organizace. Zatím. Po určité době (vyčerpaní) nezisk opouštějí a odcházejí se regenerovat do byznysu nebo spáchat sebevraždu do politiky. Já se rozhodl regenerovat jako „volnonohař“, protože jsem v neziskovém prostředí rád, ale ani tu politiku tak úplně nezavrhuji :). Taky jsem hrdým zastupitelem za Stranu zelených v Brně-Žabovřeskách. Zatím. V neposlední řadě bylo pro mé rozhodnutí důležité to, že mám dvě malé děti a chci mít natolik flexibilní pracovní rozvrh, abych jim byl co nejvíce po ruce a viděl, jak rostou a třebas jim v tom byl i oporou.

Měl jsem tu čest být přitom, když Hnutí DUHA procházela (v dobrém smyslu) profesionalizací, podílel jsem na nastavení profi finančního řízení, stejně jako na celkové reorganizaci a nastavení všech vnitřních procesů i působení navenek. Vedl jsem Ratolest Brno, kde se za rok úspěšně podařilo revidovat vnitřní fungování, sestavit strategický i fundraisingový plán, vytvořit PR strategii a mnoho dalšího. Byl jsem několikrát na stážích v zahraničí a měl jsem možnost poznat fungování velikých a dobře šlapajících nevládek. Tak proč tyto zkušenosti nepředat dalším, ať už jako externí učitel prakticky užitných předmětů pro studenty na Fakultě sociálních studií MU, kteří se chtějí v budoucnu profilovat v nevládních organizacích nebo přímou podporou jako konzultant a facilitátor. Zvlášť když mě fakt baví se potkávat se skvělými lidmi z různých organizací. Tuším jak to v českých nevládkách chodí, co je trápí, jaké debaty se tam vedou a co by potřebovaly. Mezi mé principy v přístupu k práci hraje prim fakt, že příliš neuznávám teoretické šablony a poučky, každá organizace je unikátní a je třeba pro ni hledat individuální řešení. Ať se to týká vytčení strategických cílů, nastavení vnitřního fungování nebo získávání finančních i jiných prostředků. Tož se ozvěte, všechno se dá řešit, na všechno se dá najít recept. Kde je vůle, je i cesta :).